ZDRAVÍM VŠECHNY, CO NA TENTO BLOG ZABLOUDILI (AŤ UŽ ÚMYSLNĚ ČI NÁHODOU).
BOHUŽEL JÁ A MŮJ BLOG SI MUSÍME VZÍT DOVOLENOU.
NEDOKÁŽI ŘÍCT, ZDA JE TO JEN NA PÁR DNÍ ČI NA TÝDNY.
ALE AŽ SI VYŘEŠÍME, CO VYŘEŠIT MUSÍME, OPĚT SE OZVEMEMrkající
ZATÍM VŠEM PŘEJI SAMÉ KRÁSNÉ DNY PLNÉ SLUNÍČKA
Usmívající se

Nedočkavost

14. dubna 2013 v 2:20 | Pukína |  TÉMA TÝDNE
Celý týden se mi to téma mele v hlavě. Rojí se tam spousta nápadů, ale dát je do nějaké (jakékoli) podoby jsem nějak nebyla schopná. Takže teď a tady prostě vyšlu ten roj bez ladu a skladu a uvidíme, co z toho vyleze:)

První "myšlenka" byla - to je ale blbé téma. No, asi to k myšlení mělo daleko. Protože posléze začala má hlavinka plodit spoustu nápadů na článek k tomuto tématu. Jako první vypadlo veršování o dětech (k přečtení zde) , to byla rychlovka. Jenže má touha dostat ty úžasné nápady ze sebe nebyla ještě ukojena.


Protože když jsem se nad tím opravdu zamyslela, uvědomila jsem si, že nedočkavost je všude kolem nás a drží se nás celý život. S ní je samozřejmě spjato těšení se na cokoliv. Bohužel v těsném závěsu je zklamání - proč jsem proboha chtěla zrovna tohle? A s odstupem času i (ne)čekaný obrat a otázka - proč jsem byla tak nedočkavá? Co jsem tím získala? Nepromyslela to, nepočkala na lepší okamžik... Dám příklady, které mi právě teď naskakují:

- už nedonošené mimča, které se derou na svět dříve, si určitě v zápětí nadávají - proč jsem si myslelo, že venku to bude lepší? Na co já jsem se to těšilo? Na hlad, žízeň, zimu...?

- a dál ty nedočkavé maminky - už aby ten můj miláček sám papal, chodil, mluvil...A pak - ach jo, proč máš pod sebou tak nastláno, když jíš? Kam mi pořád utíkáš, nemůžeš chvíli postát? Zavřel bys na chviličku pusinku? Pořád jen mluvíš a mluvíš...

- na co se těšíme ve školce? Na školu - tam už se nemusí spát po obědě! A schválně - kdo by si to teď s těmi předškoláčky vyměnil?

- a ve škole - já už půjdu do páté, heč! A já už půjdu na střední - už aby to bylo. Už chci maturovat. Už abych měl tu vysokou za sebou...A pak přijde krutá realita, konec snění a vzpomínáme, jak to na té škole bylo super. A proč jsme se nemohli dočkat až vylezeme?

A mohla bych pokračovat dál a dál...
- chodím stále kolem výlohy a těším se, až si vyhlídnutou věcičku pořídím. A pak doma jen tak leží...
- jako čerstvý řidič se těším, až si poprvé vyjedu. A pak do mě napálí nějaký vůl, který si mysllí, že rychlá jízda je frajeřina...
- nemůžu se dočkat filmu, který je natočený podle úžasné knihy, již jsem zhltla jedním dechem. Než zjistím, že nic horšího jsem snad neviděla...
- nedočkavě vyhlížím výplatu, až přistane na účtu. Než ji pak celou "rozdám" složenkám...
- slibují nádherné počasí, plánuji výlet, těšíme se...a prší a prší...

Možná je někdy lepší netěšit se. Snažit se nebýt nedočkavý. Nemít velké oči a nemalovat si všechno růžově. Protože pak by zklamání nemohlo přijít, nemělo by důvod.
Na druhou stranu ten pocit, když se na něco těšíte, ten je nezapomenutelný. Je to něco krásného a úžasného. Je to něco, co nás žene kupředu. Co nás nutí vstát a věřit v lepší zítřky.

Nemůžu nenapsat, můj poslední důvod k nedočkavosti a následné "vystřízlivění". Můj (teď už 2,5 letý) miláček byl na pár dní u babičky. Ten, kdo tu občas čte ví, že se stěhujeme. Tak jsem si balila, třídila zbytečné věci od méně zbytečných a to, co půjde s námi do nového bytu dávala do krabic. Strašně jsem se těšila na synáčka. Je to velmi vyjímečný stav, když si ho babička vezme (jejda, abych si ji zase moc nerozházela - teď už je to s hlídáním trošičku lepší), takže už se mi stýskalo a nedočkavě jsem ho vyhlížela. Babička odevzdala dítko a šla. Proběhlo krásné uvítání, mazlení...Synáček si šel hrát, já šla JEN OHŘÍVAT oběd. A za tu chvilku stihl můj malý mazlíček naše věci opět vybalit...

A v ten moment jsem se začala těšit na chvíli, až půjde po obídku spinkat:)

Na závěr poznámka pro mě na příště (které nebude doufám dříve než za pár desítek let:-D) - když už máš sbalené věci v krabicích, musíš je i zalepit!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Radka Radka | E-mail | Web | 14. dubna 2013 v 7:51 | Reagovat

Pěkné shrnutí :-). Jsme prostě nepoučitelní jak se neustále za něčím honíme. Batolátko žije přítomností, nezná žádné předtím ani potom. To ho musíme naučit my velcí, ale od školky to umí dokonale :-?

2 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 14. dubna 2013 v 7:55 | Reagovat

U mě to bývá tak, že se nejdříve strašně moc těším a chvíli před tou tolik očekávanou věcí se začnu nevysvětlitelně bát... Takže u mě to je takové vyrovnané :D

Hi hi, tak už vím, co mě bude čekat doma, až se mi narodí brácha...:D

3 karlaprazakova karlaprazakova | 14. dubna 2013 v 8:36 | Reagovat

Pěkně napsané :-).
Asi opravdu chceme to, co ještě nemáme ;-).

4 Argonna Argonna | Web | 14. dubna 2013 v 9:07 | Reagovat

Este sa pamatam, ked som sama mala najvacsi problem ze v skolke budem musiet ist poobede spat. Ale zas nemenila by som to, lebo do skoly by sa mi odzaciatku chodit nechcelo. Presne ako pises, tesim sa kedy uz budem mat po statniciach! Ja si stale myslim ze vsetko bude lepsie ako skola :D Mozno sa mylim, ale paci sa mi, ze mam dovod na nieco sa tesit. Dobre sa mi to cele citalo, su tam aj dost vystizne myslienky. Asi je mozne, ze sa syncek na stahovanie moc netesi, tak si myslel, ze ked to vybali, tak sa nikde nepojde :-D

5 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 14. dubna 2013 v 9:28 | Reagovat

Cakanie na Godota! (S. Becektt) :D

6 Robka Robka | E-mail | Web | 14. dubna 2013 v 9:32 | Reagovat

Já myslím, že těšení je fajn. Je to takové koření života a musí se s ním zacházet opatrně.
A přeji ti klidné přestěhování. Možná synáček opravdu nikam nechce a proto ti krabice vybalil.:-) Nebo je to jen dětská zvědavost a nutnost všechno prozkoumat.

7 valin valin | Web | 14. dubna 2013 v 9:47 | Reagovat

Hihihihi, máš velmi šikovného synečka, jenomže je ještě hodně maličký an to, aby tě zbavil pocitu těšit se na něco.. Moje obě dítka mě z jakéhokoliv těšení se na něco velmi rychle vyléčily.Vždycky mi udělaly čáru přes rozpočet...Dnes mám filozofii, že buď se dočkám a nebo umřu, nic mezi tím není... :-)  :-)  :-)

8 Bay Maceas Bay Maceas | Web | 14. dubna 2013 v 13:23 | Reagovat

To je inak prepracované. Fakt skvelé. Zas som unesená!

9 Miriam M. Miriam M. | Web | 14. dubna 2013 v 15:14 | Reagovat

Je v tom kus pravdy - i když možná záleží na tom, jak moc je člověk spokojený se svým životem. Pokud je mu dobře tam, kde je, nemá takový sklon spěchat. Mně se například strašlivě nechtělo pryč ze střední - a ne proto, že bych se bála maturity. A s dětmi ve školce bych rozhodně neměnila.
Shrnula bych to asi takto - kdo se nedokáže těšit z toho, co má nyní, ten nebude šťastný ani až získá to, po čem touží.

[6]: Souhlasím a nemám co dodat. Sama vsázím na dětskou zvědavost, ta je nekonečná.

10 Pukína Pukína | E-mail | Web | 14. dubna 2013 v 23:28 | Reagovat

[2]: Jako ségra si to určitě užiješ:)
[4]: Ale jo, těš se, to je moc fajn
[6]: Jo, jo, malý průzkumník:)
[7]: Tak radši ať se dočkáš:)
[9]: Pravda veliká

11 Janinka Janinka | E-mail | Web | 15. dubna 2013 v 13:53 | Reagovat

S tím synáčkem mi to hodně připomíná :-D, jen s tím rozdílem, že nám naprosto neplánovaně babička sebrala děti obě na celý víkend. V neděli už jsem byla jak na trní a nemohla jsem se dočkat, až se potulíme :-).

12 Nellie Happiness Nellie Happiness | Web | 16. dubna 2013 v 12:15 | Reagovat

U mě je těšení a nedočkavost prochází typickým způsobem - šíííííleně se na něco těším a právě to, na co se těším se vždy totálně podělá.. Proto si pokaždé říkám, že se musím přestat těšit!! Ale když to nejde, když jsme z něčeho nadšení ;-)

13 domovina domovina | Web | 17. dubna 2013 v 16:31 | Reagovat

Hezkou rošťárnu ti provedl :). Až budeš vybalovat, ta je zase bude strkat zpátky do krabice, to bude taky sranda :)

14 Pukína Pukína | E-mail | Web | 18. dubna 2013 v 7:44 | Reagovat

[11]: Jsme hrozné, že? Místo abychom to hlídání plně využily, teskníme po dětičkách :-D
[12]: Tohle je taky přesné:) Buď se to podělá nebo to stojí za...
[13]: Krásně škodolibý komentík :-D  :D

15 Ivet Ivet | Web | 18. dubna 2013 v 17:18 | Reagovat

Píšeš:
"Možná je někdy lepší netěšit se. Snažit se nebýt nedočkavý. Nemít velké oči a nemalovat si všechno růžově!"
- nevěřila bych, že na tohle přišlo už tak mladé děvče jako ty? ;-)
Bohužel tak to totiž funguje! :-(
Jinak moc hezký článek, pěkné počteníčko, děkuji za něj. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama