ZDRAVÍM VŠECHNY, CO NA TENTO BLOG ZABLOUDILI (AŤ UŽ ÚMYSLNĚ ČI NÁHODOU).
BOHUŽEL JÁ A MŮJ BLOG SI MUSÍME VZÍT DOVOLENOU.
NEDOKÁŽI ŘÍCT, ZDA JE TO JEN NA PÁR DNÍ ČI NA TÝDNY.
ALE AŽ SI VYŘEŠÍME, CO VYŘEŠIT MUSÍME, OPĚT SE OZVEMEMrkající
ZATÍM VŠEM PŘEJI SAMÉ KRÁSNÉ DNY PLNÉ SLUNÍČKA
Usmívající se

Březen 2013

Já a korálky - půjde nám to spolu?

30. března 2013 v 21:42 | Pukína |  ČLÁNKY - témata, co mě jen tak ťukla

Dnes se chci s vámi podělit o své první (a snad ne poslední) okamžiky ze soužití mezi mnou a korálkami. V našem prozatím krátkém, zhruba dvouměsíčním vztahu, můžu říct zatím jediné - je to boj:)

Seznámila nás dcerka, která dříve chodila do kroužku drátkování. Její korálky se neustále někde válely, zavazely, přenášely se z místa na místo...Dcerka je totiž, co se zálib týče, dosti přelétavá:) Tak jsem si řekla, že bude lepší, když se je pokusím zpracovat.

Bez kousku předchozí zkušenosti (setkání mezi mnou a výrobky z korálků proběhlo pouze při obdivování výstavních kousků mého drahého dítěte). Vzala jsem si tedy nějaké korálky, kousek drátku a zkoušela. No, první výtvor, velmi připomínající výrobky dětí z mateřské školky, byl motýlek (já vím, fotka je stejně mizerná jako tvor, co je na ní).

Potřebuji Chocholouška?

27. března 2013 v 16:45 | Pukína |  TÉMA TÝDNE - veršovánky

Zimo hnusná, není Ti to blbé?
Co vymýšlíš za blbosti?
Vlezeš snad úplně všude,
zmrzlá jsem až v morku kostí!

Tohle není výstřednost,
je to jen sobectví pouhé.
Všichni už Tě máme dost,
Tvé vládnutí je moc dlouhé!

Takhle si přátele nezískáš,
už to pochop, už se stáhni.
Jenom sebe ráda máš,
na severní pól si táhni.

Mrcha Ty jsi neskutečná,
to zde ani popsat nejde.
Myslíš si, že budeš věčná?
Snad Tě ta nafoukanost přejde.

My chceme na sluníčko koukat,
v tričku či svetříku vyběhnout.
A ne do svetrů a bund se soukat,
v nichž se sotva můžem hnout.

Dáváme Ti výpověď,
jaro zveme do práce,
nečekáme odpoveď,
tady končí legrace.

Jaro krásné, jaro milé,
vzchop se, Ty jsi tu teď pán.
Už nadešla Tvá velká chvíle,
neboj se a přijdi k nám.

Kopni zimu do zadnice
a pošli ji někam,
Tebe máme rádi více,
před Tvou krásou smekám.

Všemi barvami hýříš nádherně
a tím nejspíš zimě vadíš.
Štveš ji tímto příšerně,
protože nám,i tak, ladíš.

Zima umí jenom bílo,
se kterým nás prudí.
To je celé její dílo,
k tomu ještě studí.

Snad jsi zimo pochopila,
co jsem říct Ti chtěla.
Ne,nebudu milá
odejít by jsi už měla.

Takže, Tvou vládu teď končím,
sbohem a šáteček Ti dávám,
s radostí se s Tebou loučím
a jaru na přívítanou mávám.


Když jsem viděla téma týdne, měla jsem úplně prázdno. Myslela jsem, že nic nenapíšu. Ale včera jsem byla venku a fičel hnusný ledový vítr. A to byla poslední kapka. Synátor si tedy spokojeně hrál s klacíky a když zafučelo, řehtal se tomu, jakože je to velká sranda(což mě vytáčelo ještě víc - těm dětem to nevadí?). A já? Začala jsem nadávat zimě. A ve verších. Připadala jsem si jako blázen. Ale vzpomněla jsem si, co jsem četla o výstřednosti. Ti, co jí hýří, na sebe upozorňují, chtějí se předvádět... A tak jsem na tu zimu začala řvát - počkej Ty mrcho, já Ti dám! Napíši o Tobě na téma týdne a všichni uvidí, jaká jsi potvora. Pomluvím Tě, rozmetu Tě, nesnáším Tě... Pak jsem si řekla - ráno moudřejší večera. Ráno vstanu, kouknu z okna a tam sníh! Tak to si teda za rámeček nedá, co já o ní napíši! A jak jsem jsem si původně myslela, že psát nebudu, tak teď jsem byla tak rozjetá, že jsem musela spoustů veršů vynechat a mazat, abych vás neuspala či neunudila k smrti.
Tak co...potřebuji Chocholouška?

Poslední jízda

25. března 2013 v 10:23 | Pukína |  TÉMA TÝDNE - veršovánky

Věděla jsem, že ten den přijde. Že nastane loučení. Ale na to se nedá připravit. Bude to bolestné, to nezměníme. Tolik jsme toho spolu zažili...


V opuštěném kupé sedím,
je to naše chvíle poslední.
Na Tebe přes slzy hledím,
vzpomínky se mnou prohlédni.

Já jako žabka mladičká,
Ty jako mazák zajetý,
zahořela má tvářička,
když vyšel jsi na mě právě Ty.

Byla to jen chvilka pouhá,
láskou jsem ihned vzplála,
splnila se má touha,
když jsem vedle Tebe stála.

Kamarádi

22. března 2013 v 8:56 | Pukína |  FOTOČLÁNKY
Už mě ta zima fakt nebaví. Drží se pevně a nepustí se a nepustí...

Tak si sem dám fotečky pro radost, které jsem fotila před 14 dny. To bylo tak krásně, teploučko...

Chodíme krmit kačenky a teď k nám zavítala i krásná labuť. Okoukával ji také holoubek. Nejprve se jen oťukávali a nakonec si spolu hezky pokecali:)

Chlubím se... :-)

17. března 2013 v 12:35 | Pukína |  DENÍČEK můj a mých zlatíček



16. března 2013

Je 8 hodin ráno. Ríša je už 2 dny u babičky(hlídání si užívá naplno - bobánek má horečky). Já a Katuška vyrážíme na taneční soutěž. Po cestě ještě ověřuji stav synáčka. Zjišťuji, že už je dobrý, takže si můžu užít soutěžení dcerky.

První kategorie, ve které Kačka se skupinou Rytmus soutěží, je zumbování. Tu tančily asi kolem 11h, vyhlašování po 12h. Další soutěžní číslo měly až po 15h. To byly ve skupině jediné roztleskávačky mezi samými mažoretkami. Vyhlašování až po 16h.

Moje "antidepresiva"

10. března 2013 v 9:50 | Pukína |  TÉMA TÝDNE - veršovánky
Všude samá deprese,
má duše to nesnese.

Nemoc je to velmi zlá,
mnohokrát se nepozná.

Hodně lidí plete si
náladu zlou s depresí.

Pak má "depku" každý třetí,
dokonce i malé děti.

Jako v mraveništi

6. března 2013 v 9:07 | Pukína |  TÉMA TÝDNE
Máme tady skoro jaro, hurá!
Sice ještě není úplně teploučko a není cítit ta úžasná vůně jara, ale hned je to veselejší:) Je to tak hezké, že člověk úplně zapomene na to, co ho v tomto krásném období "trápí". Se sluníčkem vylezli i dělníci, kteří při své práci používají velmi hlučné přístroje:) Takže i přes zavřené okna slyším od brzkého rána motorovou pilu, drtičku dřeva, zanedlouho budou projíždět sekačky...A se sekáním trávy a příchodem jara souvisí další mé trápení - senná rýma. Už teď prskám a mám toho plné všechno:) A nejlepší je, když posečou po celém sídlišti trávu a seno nikdo neodváží. To je pak spotřeba kapesníků...

Malý noční nesmysl:)

4. března 2013 v 2:28 | Pukína |  TÉMA TÝDNE - veršovánky

Spoustou nápadů jsem hýřila,
když já téma týdne viděla.
Nadšením celá zářila,
teď abych se styděla.

Mnoho práce nekonečné
zasypalo nás,
proto na to téma vděčné
nebyl vůbec čas.

Utahaná jako děcko,
básně psáti šlo by stěží,
nešlo prostě stihnout "fšecko"
byla jsem vše - jen ne svěží.