ZDRAVÍM VŠECHNY, CO NA TENTO BLOG ZABLOUDILI (AŤ UŽ ÚMYSLNĚ ČI NÁHODOU).
BOHUŽEL JÁ A MŮJ BLOG SI MUSÍME VZÍT DOVOLENOU.
NEDOKÁŽI ŘÍCT, ZDA JE TO JEN NA PÁR DNÍ ČI NA TÝDNY.
ALE AŽ SI VYŘEŠÍME, CO VYŘEŠIT MUSÍME, OPĚT SE OZVEMEMrkající
ZATÍM VŠEM PŘEJI SAMÉ KRÁSNÉ DNY PLNÉ SLUNÍČKA
Usmívající se

Prosinec 2012

Pohádkový Štědrý den

31. prosince 2012 v 0:13 | Pukína |  TÉMA TÝDNE
Štědrý den... Zkusili jste si ho představit jako pohádkovou bytost? Určitě je to už postarší pán, protože nás svou přítomností těší už spousty let. Ale lepší výraz bude asi pohádkový dědeček. Chodí po světě 24.prosince a rozdává všude kolem sebe radost. Nakoukne okýnkem do všech domovů a tam se najednou stane zázrak. Jako očarováni kouzlem se najednou měníme my i naše domovy. Štědrý den je všude vidět i cítit. Zdobí se stromečky, svítí světýlka, rozléhá se vůně jehličí, vanilky a skořice. Do našich domovů vstupuje radost, štěstí, pohoda a láska. A nejen děti, ale i dospělí cítí chvění a "doteky motýlků" až někde v žaludku, jsme nadšení, netrpěliví, plni očekávání... Co nám ten Štědrý den spolu s Ježíškem přinese? Jak dlouho v nás kouzlo vánoc zůstane? Nedočkavě dožvíkáme poslední sousta kapra a salátu a těšíme se ke stromečku. Vzpomněl si na nás někdo? Udělám i já někomu výběrem dárku radost? A tady mám bohužel už pár let pocit, že to náš pohádkový dědeček vzdává a dává prostor štědrému večeru. A protože noc je mladá, představuji si Štědrý večer taky jako mladíka, který dnešním dětem našeptává samé hlouposti. Jak dlouho se v nás drží to kouzlo vánoc? Jak dlouho si děti pamatují, že krájeli jablíčko a hledali hvězdičku, že pouštěli skořápky po vodě a s napětím čekali, kam ta jejich doplave, jak dlouho si pamatují tu atmosféru, to očekávání, než přijde Ježíšek? A jak dlouho ví, co jim nadělil? Je velká škoda, že dnešní vánoce nejsou jako dřív. Dnešní děti přichází o spoustu zážitků a tradic. Myslím, že Štědrý den je sice kouzelný dědeček, ale už mu dochází síly...

Vítej v pohádce...

24. prosince 2012 v 2:21 | Pukína |  ČLÁNKY - témata, co mě jen tak ťukla
Pohádka...Proč mě to napadlo? Diky úžasné fotografii v záhlaví nebo proto, že se blíží čas vánoční. Asi obojí...Neznám moc lidí, které by nechytlo kouzlo vánoc. I když to někteří tvrdí, nevěřím, že jim v koutku duše nezahoří aspoň malinký plamínek nebo jiskřička. Vánoce na nás dýchají všude kolem nás, ať už jsou to výlohy obchodů, vyzdobené město či vesnička,nebo jen příjemný a usmívající se kolemjdoucí, prodavačka za pultem nebo paní za přepážkou úřadu. Na druhou stranu je také všudypřítomný stres, shon a nervozita. Takže i vánoce mají jak tu lepší, hezčí a příjemnější stránku, tak také tu horší, někdy úplně zbytečně. Stejně jako v pohádce je dobro a zlo, i v životě jsou okamžiky, které si chceme zachovat a chránit jako svůj nejdražší poklad, okamžiky, s kterými bychom se nejraději pochlubili celému světu, ale také chvíle, na které bychom nejraději zapomněli...

Pamatuj...

22. prosince 2012 v 0:15